Novinka

    Několikakilometrové tůry na „ski-alpech“, spaní v závějích, lezení po skalách, slaňování – to vše a ještě mnohem víc v sobě zahrnuje závod s příhodným názvem „Winter survival“ neboli zimní přežití. Letošní 16. ročník se konal v termínu od 31.ledna. do 5. února v Jeseníkách a organizaci měla stejně jako předchozí roky na starosti Univerzita obrany v Brně. Zúčastnilo se ho 18 týmu po třech lidech z České republiky, Slovenska, Polska a Belgie. Závodníci si během čtyřech dní prošli zajímavými a fyzický náročnými disciplínami, jako byla např.štafeta běhu na běžkách, házení granátů, orientační běh, ošetření zraněného a jeho převoz do bezpečí a další. První příčku vítězů obsadil tým univerzity obrany z Brna. Za 15. ženijní brigádu v Bechyni bojovala trojice ve složení pprap. Jaroslav Míka, rtm. Komrska Roman a prap. Křehký Pavel pod vedením npor. Edy Zíky. Ti zaslouženě získali pátou pozici. Jaroslava Míky z velitelské roty 151. ženijního praporu v Bechyni jsme se zeptali na jeho zážitky ze závodů.

Co vlastně předchází takovému závodu, jako je Winter Survival??

    Před tím, konkrétně prosinci minulého roku, proběhla nominace v Krkonoších na Bradlerových Boudách. Tam se naše trojka umístila na třetím místě. Díky tomu jsme postoupili dál a mohli se zúčastnit tohoto závodu.

Co bylo pro tebe konkrétně ze závodů nejtěžší?

    Nejvíc jsem se zapotil při přesunu na tři kilometry. To mi opravdu moc nesedlo, hlavně psychicky. Z disciplín byla pro mě náročná zdravotní, protože v tomto oboru nejsem až tak zběhlý. Ale udělali jsme všechno, co se mělo a příliš bodů jsme neztratili. Tam šlo o to, že v chatě došlo k výbuchu a my jsme měli za úkol určit druh zranění a způsob ošetření. Nic lékařsky náročného jsme nedělali, protože by jsme mohli těm zraněným spíš ublížit než pomoci. Důležité je v první fázi člověka zachránit – zajistit první pomoc, dále podat informace o zraněným a zajistit transport.

Kde jste získali a zároveň ztratili nejvíce bodů??

    Nejvíc jsme získali na tom tříkilometrovém přesunu. Ten jsme tedy vyhráli, i když mně samotnému přišlo, že až tak moc rychlý nejsme. Nevydařil se nám noční orientační běh. Tam jsme se v půlce trati ztratili a pak jsme hledali záchytné body, aby nám souhlasil terén s mapou. Tím pádem jsme ztratili hodně času a proto jsme se raději vrátili zpátky s tím, že jsme některé orientační body nenašli. Ani ostatní týmy nenašly všechno. Nakonec to splnila jenom jedna trojice.

A co spaní venku??

    Teplo, pohoda. Počasí tady sehrálo velkou roli. Nebylo vlhko, takže jsme nebyli promočení. Suchý mráz je lepší. Měli jsme zimní vojenské spacáky a žďárského vak. Rozdělávat oheň jsme mohli jen na určeném stanovišti hned ten první den, kde nejprve vyhasnul, ale my jsme ho znovu rozdělali. Druhou noc jsme už oheň měli předem připravený a tak se jen přikládalo.

Co je pro tento závod podle tebe nejdůležitější zvládnout??

    Důležité určitě je to, aby ten tým táhl za jeden provaz a dokázal se na většině věcí shodnout. Pokud by se hádali, tak i kdyby na tom byli fyzicky dobře, určitě by to nefungovalo. Důležité je, aby si v tom družstvu navzájem pomáhali... a to u nás nebyl problém. Mohli jsme to pozorovat na jiných týmech, který nám naši soudržnost záviděli a nechápali, že se nehádáme. V tomto ohledu je člověk víc nad věcí a lépe snáší krizové situace, které na něj pořadatel připravil, nebo který si přivodí sám např.špatnou volbou trasy.

Musí se na tento závod člověk nějak hodně připravovat??

    Člověk jen tak od počítače a od stolu by to určitě nezvládl. Tam je důležité, aby jste se dovedli pohybovat v divoké přírodě a byli schopni ji využívat, ne s ní zápasit. Ta příprava fyzická je důležitá a s tím je spojená i mentální příprava. Zvyknout si na určitý typ strádání, přijmout ho za vlastní a nebránit se tomu. Nic nového pod sluncem. Pro pohyb v horách je tohle běžná věc. Nechci to zlehčovat, ale takhle to prostě ve volné přírodě chodí.

Další závod tě čeká 25. února. O co se konkrétně jedná??

    Jedná se o přebor armády České republiky v Krkonoších na Horních Mísečkách. Probíhá celý týden od 22. února a je složený z různých disciplín. Já se budu účastnit toho 25. února přesunu na určitou vzdálenost se zátěží. Nejspíš tam bude i střelba ze zbraně a hod granátem. Mělo by to trvat pět hodin. Už to sice nebude jako Winter survival, ale i tak se těším.

Autor: por. Březinová Zuzana, 151. ženijní prapor